Hlavní oblasti výzkumu
Ústav starého Předního východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se zaměřuje především na interdisciplinární studium dějin, společností a kultur starověkého Předního východu. Základní osou jeho vědecké a pedagogické činnosti je výzkum oblastí Mezopotámie, Anatolie, Sýrie, Levanty a dalších kulturně propojených regionů od nejstarších historických období do pozdního starověku. Ústav je v České republice jediným vědecko-pedagogickým pracovištěm, které v takové šíři propojuje asyriologii, sumerologii, anatolská studia, indoevropskou a semitskou srovnávací jazykovědu, dějiny náboženství a studium starověkých jazyků.
Výzkum ústavu vychází především z filologické a lingvistické práce s prameny, avšak sleduje je v jejich širších historických, společenských, kulturních, náboženských a materiálních souvislostech. Klínopisné tabulky, monumentální nápisy, pečetě, administrativní dokumenty, dopisy, literární texty, právní prameny i archeologické nálezy jsou chápány jako vzájemně se doplňující doklady o fungování starověkých společností.
Zvláštní důraz je kladen na:
Ústav rozvíjí metody, které kombinují detailní filologickou a jazykovou analýzu s historickým, archeologickým a antropologicky orientovaným výkladem. Významnou součástí práce je proto také zkoumání textů jako artefaktů: jejich fyzické podoby, výrobních postupů, oběhu, archivního uložení, institucionální funkce a následné recepce. Tento přístup umožňuje sledovat, jak se prostřednictvím textů utvářely a předávaly znalosti, autorita, paměť, náboženské představy i politické vztahy.
Výzkum pracovníků ústavu pokrývá široké spektrum témat. Ludovica Bertolini rozvíjí výzkum sumerské a akkadské literatury, mezopotámských náboženských tradic, kultů Inanny a Dumuziho a vztahu mezi literárními texty, vzděláváním a kulturním přenosem v Mezopotámii a jejím širším okolí. Jana Mynářová se zabývá zejména politickými, sociálními a ekonomickými dějinami Předního východu a Egypta ve druhém tisíciletí př. n. l., diplomacií, právem, kulturními kontakty mezi Egyptem a Levantou a Mezopotámií, ale také archeologií textů a nelingvistickými aspekty klínového písma.
Významnou součástí odborného profilu ústavu jsou rovněž anatolská studia a výzkum indoevropských jazyků starověké Malé Asie. Dita Frantíková se zaměřuje na staré anatolské jazyky, zejména chetitštinu, na diachronní vývoj indoevropských jazyků a na historickou morfologii chetitštiny. Petr Zemánek rozvíjí výzkum semitských jazyků, arabštiny, ugaritštiny a korpusové lingvistiky; jeho práce přispívá k hlubšímu porozumění jazykové, textové a kulturní rozmanitosti Předního východu. Jan Bičovský se věnuje historické fonologii, metodologii rekonstrukce, teorii jazykové změny a indoevropské jazykovědě; jeho výzkum zároveň poskytuje metodologické zázemí pro studium jazykových dějin Anatolie a širšího starověkého světa.
Srovnávací a historická jazykověda tak zůstává důležitou součástí činnosti ústavu, zejména tam, kde umožňuje přesněji popsat vývoj starých jazyků, jejich vzájemné vztahy, jazykový kontakt a proměny textových tradic. Není však cílem sama o sobě: je chápána především jako jeden z nástrojů pro studium historických společností, kulturního přenosu a dlouhodobých proměn jazykového a kulturního prostoru starověkého Předního východu.
Profilové projekty
Profilové projekty ÚSPV vycházejí z propojení filologie, lingvistiky, historie, religionistiky a studia hmotné kultury. Zaměřují se na kritickou interpretaci textových a archeologických pramenů, jejich digitální zpřístupňování a na rozvoj mezioborových metod, které umožňují zkoumat dějiny, společnosti a kultury starověkého Předního východu v jejich dlouhodobé proměně.
Zásadním úspěchem ústavu je získání prestižního grantu ERC Advanced Grant pro pětiletý projekt TENSION – Taxonomies of Interpersonal Violence in Ancient Mesopotamia, který bude zahájen v lednu 2027. Projekt se zaměří na první komplexní zpracování mezilidského násilí v každodenním životě starověké Mezopotámie. Mezinárodní badatelský tým bude analyzovat přibližně 40 000 sumerských a akkadských klínopisných textů vzniklých v průběhu téměř tří tisíciletí. Cílem projektu je kriticky prověřit rozšířenou představu o mimořádné násilnosti starověkých společností a sledovat proměny forem, jazykového vyjádření a společenských funkcí násilí v různých historických obdobích a sociálních prostředích.
K významným nedávným výzkumným aktivitám patřil projekt Archaeology of Texts. Tradition, Transmission, and Transformation in the Ancient Near East, podporovaný Grantovou agenturou České republiky v letech 2023–2025 (GA ČR 23-05181S). Projekt se soustředil na tradici, přenos a proměnu textů ve starověkém Předním východě a rozvíjel přístup, který spojuje studium obsahu písemných památek s analýzou jejich materiální, sociální a institucionální dimenze. Texty zde nejsou chápány pouze jako nositelé jazykové či literární informace, ale také jako předměty vznikající, užívané, uchovávané a předávané v konkrétních sociálních a institucionálních souvislostech.
Na tento výzkumný směr navazují starší a související projekty zaměřené na hospodářskou komplexitu starověkého Předního východu, správu zdrojů a zdanění ve třetím a druhém tisíciletí př. n. l., na dějiny a kulturu Sýrie-Palestiny v období 3000–300 př. n. l., na Amarnu jako kontaktní zónu starověkého světa i na kulturní propojení Egypta a Předního východu v době bronzové. Patří mezi ně zejména projekty Komplexnost hospodářství starověkého Předního východu: management zdrojů a daňové systémy ve 3. a 2. tisíciletí př. n. l. (GA ČR 18-01897S, 2018–2021), Amarna jako křižovatka starověkého světa (GA ČR 404/06/P058, 2006–2008) a Centrum či periferie? Dějiny a kultura Syropalestiny (3000–300 př. n. l.) (GA ČR 404/09/0162, 2009–2015).
Výzkum ústavu dále zahrnuje studium mezopotámské literatury, náboženských tradic a vzdělanosti, včetně analýzy sumerských a akkadských textů, jejich recepce, přenosu do dalších kulturních prostředí a role při utváření písařských, literárních a náboženských komunit. Zvláštní důraz je přitom kladen na vztah mezi texty, institucemi, vzděláváním, kultovní praxí a společenskou komunikací.
Důležitou součástí výzkumné infrastruktury jsou elektronické korpusy, databáze a digitální nástroje pro práci se starými jazyky a textovými prameny. Tyto zdroje slouží nejen lingvistickému bádání, ale především historické, filologické a kulturněhistorické interpretaci. Umožňují systematicky sledovat slovní zásobu, formule, textové žánry, správní a právní terminologii, geografické a osobní údaje, síť vztahů mezi historickými aktéry i šíření literárních a náboženských motivů napříč časem a prostorem.
Významné místo v této oblasti zaujímá výzkum a digitalizace klínopisných památek ze sbírky Bedřicha Hrozného na FF UK. Ústav se podílí na interdisciplinárním výzkumu, dokumentaci, konzervaci a digitálním zpřístupňování této sbírky. Tyto aktivity propojují asyriologii a studium hmotného kulturního dědictví s moderními zobrazovacími metodami, informačními systémy a komplexní dokumentací jednotlivých artefaktů. Výsledkem je virtuální sbírka klínopisných tabulek a datová infrastruktura umožňující integrovat textové, materiálové, obrazové, konzervátorské a archeologické informace (NAKI II, DG16P02M022, Analýza, popis a archivace souborných informací o vlastnostech předmětů kulturního dědictví a využití těchto informací v restaurátorské, konzervátorské a badatelské praxi, 2016–2020).
V oblasti anatolských studií Dita Frantíková rozvíjí výzkum chetitštiny a dalších starých anatolských jazyků, jejich morfologie, syntaktických jevů, lexikální struktury a diachronního vývoje. Její odborná práce se soustředí mimo jiné na chetitská substantiva na -i-, prostorové pády, participia, slovesnou supletivnost a valenci adjektiv ve starých indoevropských jazycích. Výzkum přitom propojuje detailní filologickou práci s chetitskými prameny s širšími otázkami indoevropské historické lingvistiky.
K důležitým aktivitám Dity Frantíkové patří také digitalizace chetitského korpusu a vývoj nástrojů pro jeho anotaci, vyhledávání a systematickou analýzu. Její projekty zahrnují zejména vyhledávač v chetitském korpusu, databázi adjektivní valence a související digitální zdroje pro studium starých anatolských jazyků. Tyto nástroje usnadňují práci s rozsáhlým souborem klínopisných textů a podporují jak jazykový, tak filologický a kulturněhistorický výzkum Anatolie druhého a prvního tisíciletí př. n. l. Dřívější grantová podpora umožnila také přípravu Chetitské čítanky a dalších výukových materiálů, které propojují vědeckou práci se vzdělávací činností ústavu.
Jan Bičovský rozvíjí historicko-jazykový výzkum zaměřený na indoevropské jazyky, historickou fonologii, metodologii rekonstrukce a teorii jazykové změny. Z hlediska profilu ústavu je jeho práce důležitá především pro širší srovnávací rámec studia starých anatolských jazyků a pro metodologickou reflexi vztahu mezi dochovanými písemnými památkami, jazykovým vývojem a rekonstrukcí starších vývojových stupňů.
Mezi jeho hlavní grantové aktivity patří projekt GA ČR Diachronní typologie supletivismu (2014–2018), jehož byl hlavním řešitelem. Projekt zkoumal historický vývoj a typologii supletivních paradigmat, tedy případů, v nichž jednotlivé tvary téhož lexému vycházejí z etymologicky odlišných základů.
Na tuto práci navazují projekty Vademecum starými indoevropskými jazyky (GA UK, 2006–2008), program PRVOUK P10 – Lingvistika (2012–2016) a program PROGRES Q10 – Jazyk v proměnách času, místa a kultury (2016–2021).
Petr Zemánek dlouhodobě rozvíjí výzkum starých a moderních semitských jazyků, zejména arabštiny a ugaritštiny, a jejich textových tradic. Jeho práce zahrnuje historickou lexikologii, diachronní studium arabštiny, počítačové zpracování textu, morfologickou anotaci a vytváření elektronických jazykových zdrojů. Významným výstupem této linie jsou korpusové projekty CLARA – Corpus Linguae Arabicae a Prague Arabic Dependency Treebank, které umožňují systematický výzkum arabských textů a jejich gramatické struktury. Tento směr doplňuje výzkum ugaritštiny, semitské historické lingvistiky a jazykových dějin starověkého Předního východu.
Tento výzkumný proud tak přispívá k rozvoji metod práce s historickými jazyky a zároveň poskytuje studentům a badatelům metodické nástroje pro kritickou interpretaci starých textů. V rámci ústavu proto tvoří srovnávací jazykověda důležitý rámec, který podporuje výzkum dějin, kultur, jazyků a textových tradic starověkého Předního východu.
Konference a mezinárodní spolupráce
Významným dokladem mezinárodního postavení ústavu bylo uspořádání 70th Rencontre Assyriologique Internationale v Praze ve dnech 7.–11. července 2025. Konferenci pořádal Ústav starého Předního východu FF UK ve spolupráci s Orientálním ústavem Akademie věd České republiky. Jejím tématem bylo “From Cradle to Grave: Everyday Life in the Ancient Near East”, tedy každodenní život ve starověkém Předním východě v celé jeho sociální, hospodářské, náboženské a materiální rozmanitosti.
Rencontre Assyriologique Internationale je každoročním mezinárodním fórem oboru asyriologie a příbuzných disciplín. Pražské setkání přivedlo na FF UK badatele z různých zemí a odborných tradic a zahrnovalo plenární přednášky, tematické workshopy, sekce věnované textům, archeologii, dějinám náboženství, hospodářství, každodennosti i novým metodám výzkumu. Sborník příspěvků je v současnosti připravován k vydání v nakladatelství Lockwood Press.
Ústav starého Předního východu byl organizátorem Arbeitstagung der Indogermanischen Gesellschaft 2025, která se konala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze ve dnech 15.–17. září 2025. Konference s tématem „Archaisms vs. Innovations: Topics in Relative Chronology“ byla věnována otázkám relativní chronologie, jazykové změny a vztahu mezi archaismy a inovacemi v indoevropských jazycích. Významnou součást programu představovaly příspěvky zaměřené na staré anatolské jazyky, zejména chetitštinu, které propojují indoevropskou jazykovědu s filologickým studiem nejstarších doložených indoevropských textových tradic. Organizace tohoto mezinárodního setkání, na níž se podíleli zejména Dita Frantíková, Jan Bičovský a Petr Zemánek, potvrdila aktivní roli ústavu v mezinárodní odborné spolupráci v oblasti historické a srovnávací jazykovědy.
Ústav spolupracuje s domácími i zahraničními univerzitami, akademickými institucemi, muzei, archeologickými expedicemi a digitálními projekty. Tato spolupráce zahrnuje společné výzkumné projekty, odborné workshopy, konference, výměnné pobyty, ediční činnost i zapojování studentů do aktuálního výzkumu. Mezinárodní rozměr práce ústavu je zásadní zejména proto, že studium starověkého Předního východu vyžaduje soustavný kontakt s odbornými knihovnami, muzejními sbírkami, archeologickými projekty a textovými korpusy rozptýlenými po celém světě.
Publikační a vzdělávací činnost
Publikační činnost ústavu zahrnuje monografie, odborné studie, kolektivní svazky, překlady pramenů, učební texty a digitální zdroje. Výstupy se soustředí především na dějiny a kultury starověkého Předního východu, na studium klínopisných pramenů, na dějiny meziregionálních kontaktů, literaturu a náboženství Mezopotámie, starověké právo, hospodářství, archeologii textů a dějiny starých jazyků.
Ústav se podílí také na vydávání a přípravě odborných publikací a na rozvíjení výuky, která studentům zprostředkovává nejen jazykovou kompetenci nutnou pro práci s primárními prameny, ale také širší porozumění historickým společnostem starověkého Předního východu. Studijní nabídka zahrnuje výuku sumerštiny, akkadštiny, chetitštiny a dalších starých anatolských jazyků, semitských jazyků a souvisejících historicko-kulturních disciplín. Vedle jazykové a filologické průpravy se studenti seznamují s archeologií, hmotnou kulturou, uměním, náboženstvím, literaturou, správou, ekonomikou a mezikulturními vztahy starověkého světa.
Naším cílem je vychovávat absolventy schopné samostatné, kritické a mezioborové práce s textovými, obrazovými i hmotnými prameny. Studium starověkého Předního východu je zde chápáno jako studium jedné z klíčových oblastí světových dějin: prostoru, v němž vznikaly a proměňovaly se rané městské společnosti, instituce státní správy, systémy písma, literární a náboženské tradice i dlouhodobé kulturní vazby mezi Asií, Afrikou a Evropou.